Oddlužení po novele 2024: tři roky a žádné minimální procento

Novela insolvenčního zákona zkrátila oddlužení na tři roky a vyhodila ze zákona všechna procenta, která do té doby rozhodovala o tom, kdo se z dluhů dostane. Zůstal jeden výpočet, který určuje splátku, a jedna podmínka, o kterou se návrhy nejčastěji lámou. Tenhle text jde po mechanismu: odkud se splátka bere, kde má dno a proč „žádné minimální procento" neznamená, že na procentech nezáleží.

Co novela z roku 2024 skutečně změnila

Změnu přinesl zákon č. 252/2024 Sb., vyhlášený 3. září 2024 s účinností od 1. října 2024. Do té doby platilo znění § 412a insolvenčního zákona zavedené zákonem č. 31/2019 Sb., podle kterého bylo oddlužení splněno, když dlužník uhradil pohledávky v plné výši, nebo za 3 roky splatil nezajištěným věřitelům alespoň 60 % jejich pohledávek, nebo prošel pěti lety, během nichž mu oddlužení nebylo zrušeno a neporušil povinnost vynaložit veškeré úsilí k plnému uspokojení věřitelů. U té pětileté varianty zákon dodával, že povinnost neporušil, jestliže splatil aspoň 30 %.

Nové znění § 412a odst. 1 písm. b) mluví jinak. Předpoklady pro osvobození jsou splněny, jestliže po dobu 3 let od schválení oddlužení nebylo dlužníku oddlužení zrušeno a plnil všechny podstatné povinnosti vyplývající ze splátkového kalendáře. Žádné procento tam není.

Rozhodující je slovo řízení. Podle čl. II bodu 1 novely se v insolvenčních řízeních zahájených před 1. říjnem 2024 použije insolvenční zákon ve znění účinném před tímto dnem. Kdo podal návrh v září 2024, běží dodnes na pětiletém kalendáři s třicetiprocentní hranicí a novela mu délku nezkrátila.

Cestou zmizela i výjimka, kterou si mnoho lidí pamatuje: staré § 412a odst. 4 a 5 dávaly tříleté oddlužení starobním důchodcům a invalidům druhého a třetího stupně. Novela oba odstavce zrušila, protože tři roky jsou teď základní doba pro každého.

Splátka se počítá jako přednostní exekuce

Tady je jádro celého mechanismu a je to jedna věta v § 398 odst. 3. Dlužník je povinen měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Odkaz míří na § 279 občanského soudního řádu, tedy na stejný výpočet, jaký se používá u exekuce na plat. Z čisté mzdy se odečte nezabavitelná částka podle nařízení vlády č. 595/2006 Sb. — pro rok 2026 je to 14 102 Kč na dlužníka a 3 525,375 Kč na každou vyživovanou osobu. Zbytek se zaokrouhlí dolů na částku dělitelnou třemi a v oddlužení se z něj srážejí dvě třetiny, protože zákon odkazuje na režim přednostní pohledávky.

V oddlužení se přitom nerozlišuje, jaký dluh kdo má. Nezajištění věřitelé jsou postaveni na roveň a všichni se uspokojují z téže sražené částky poměrně podle výše svých pohledávek. Dvě třetiny se tedy srážejí i tehdy, když jde jen o spotřebitelské půjčky, u kterých by exekutor sáhl jen na jednu třetinu.

Ze sražené částky se ale nejdřív platí insolvenční správce. Podle § 398 odst. 4 se z ní hradí nejprve jeho odměna a hotové výdaje, potom zákonné výživné vzniklé po rozhodnutí o úpadku, potom odměna za sepis návrhu podle § 390a odst. 5, a teprve zbytek se rozvrhne mezi nezajištěné věřitele.

Kolik dělá správce, se skládá ze dvou položek a to je místo, kde bývá nejvíc zmatku. Vyhláška č. 313/2007 Sb. v § 3 odst. 2 písm. a) přiznává za každý započatý měsíc po schválení oddlužení odměnu 750 Kč a v § 7 odst. 4 náhradu hotových výdajů 150 Kč. Devět set korun se pak podle § 7a odst. 3 zvyšuje o daň z přidané hodnoty, je-li správce jejím plátcem, takže dlužník platí 1 089 Kč měsíčně. U společného oddlužení manželů se měsíční odměna podle § 3 odst. 3 písm. a) zvyšuje o 50 % a s výdaji 225 Kč vychází 1 633,50 Kč.

Propočet, na kterém se to dá vidět

Čistá mzda 24 000 Kč, žádná vyživovaná osoba, dluhy 800 000 Kč u pěti nebankovních věřitelů:

čistá mzda            24 000 Kč
− nezabavitelná       14 102 Kč
= základna             9 898 Kč
zaokrouhleno dolů      9 897 Kč
srážka (dvě třetiny)   6 598 Kč
− insolvenční správce  1 089 Kč
= věřitelům            5 509 Kč

Dlužníkovi zůstane 17 402 Kč měsíčně. Věřitelé za 36 měsíců dostanou 198 324 Kč, tedy 24,8 % z 800 000 Kč, a zbývajících 601 676 Kč soud odpustí. Ve starém režimu by tentýž člověk platil pět let, dohromady 330 540 Kč, a třicetiprocentní domněnku by splnil s rezervou — jenom o dva roky později.

Nejnižší mzda, při které to soud schválí

Tohle je číslo, které se v přehledech o oddlužení nedočtete, a přitom rozhoduje o tom, jestli má návrh vůbec smysl podávat. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona říká, že soud zamítne návrh na povolení oddlužení, lze-li důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen splácet v plné výši pohledávky insolvenčního správce, přičemž výše splátky ostatním věřitelům nesmí být nižší než tato pohledávka.

Přeloženo: měsíční srážka musí stačit na správce a ještě jednou tolik pro věřitele. Práh je tedy dvojnásobek 1 089 Kč, tedy 2 178 Kč. A protože se srážejí dvě třetiny ze základny zaokrouhlené dolů na dělitelnou třemi, musí být základna aspoň 3 267 Kč:

nezabavitelná      14 102 Kč
+ 3 × 1 089 Kč      3 267 Kč
= čistá mzda       17 369 Kč

Dlužník bez vyživovaných osob se tedy do oddlužení dostane od čisté mzdy 17 369 Kč, kdy srážka činí přesně 2 178 Kč a rozdělí se na 1 089 Kč správci a 1 089 Kč věřitelům. S jednou vyživovanou osobou se práh posouvá na 20 894 Kč, protože nezabavitelná částka je vyšší.

Žádné minimální procento neznamená, že procenta nehrají roli

Zákon dnes žádnou hranici nemá, ale soud si vlastní číslo stanoví. Podle § 406 odst. 3 písm. c) insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení určí předpokládanou míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů s ohledem na schopnosti, možnosti a majetkové poměry dlužníka a k tomu průměrnou výši měsíční splátky nutnou pro dosažení té míry.

Na tohle číslo pak navazuje domněnka v § 412a odst. 1 písm. b): má se za to, že dlužník plnil všechny podstatné povinnosti, jestliže dosáhl předpokládané míry uspokojení určené soudem. Nedosažení té míry neznamená automatické zrušení oddlužení — znamená, že dlužník přijde o domněnku a bude muset plnění svých povinností prokazovat. Rozdíl mezi starým a novým režimem tedy není v tom, že by procenta zmizela; je v tom, že místo jednoho čísla pro všechny určuje míru soud individuálně a odvolat se proti němu může podle § 406 odst. 4 i dlužník.

Soud navíc může průběh oddlužení protáhnout. § 412b odst. 6 mu dovoluje prodloužit tříletou dobu o počet měsíců, ve kterých dlužník neplnil podstatné povinnosti, a to v souhrnu až o 12 měsíců, z důvodů hodných zvláštního zřetele až o dalších 6. Naopak přerušení průběhu oddlužení podle § 412b odst. 1 lze povolit až na celkových 12 měsíců a doba přerušení se do tří let nepočítá.

Návrh za vás musí sepsat někdo se zkouškou

Podat návrh na povolení oddlužení sám za sebe nemůže skoro nikdo. § 390a odst. 1 vyžaduje, aby byl návrh sepsán a za dlužníka podán advokátem, notářem, soudním exekutorem, insolvenčním správcem, nebo akreditovanou osobou, které ministerstvo udělilo akreditaci pro poskytování služeb v oblasti oddlužení. Ten, kdo návrh sepíše, se tím nestává zástupcem dlužníka v řízení — jeho úkolem je návrh sepsat, podat a při poradě dlužníka poučit o jeho povinnostech. Výjimku má podle odstavce 2 jen dlužník s magisterským právnickým nebo ekonomickým vzděláním, případně ten, kdo složil zkoušku insolvenčního správce.

Cena je zastropovaná. Advokátovi, notáři, exekutorovi nebo správci náleží podle odstavce 3 odměna nejvýše 4 000 Kč bez daně z přidané hodnoty, u společného oddlužení manželů 6 000 Kč, a v té odměně je zahrnuta i náhrada nákladů na poradu a odstranění vad návrhu. Nic dalšího si za sepis účtovat nesmí. Akreditovaná osoba podle odstavce 4 nesmí za sepis návrhu ani za jinou službu v oblasti oddlužení dostat vůbec nic, a odstavec 7 zakazuje komukoli za úplatu sepis návrhu obstarávat nebo zprostředkovávat — právě tohle je paragraf, na který narazí inzeráty typu „vyřídíme oddlužení za 15 000 Kč".

Dvě podrobnosti, které se hodí znát dopředu. Soudní exekutor nemůže návrh sepsat pro dlužníka, proti němuž nebo proti jehož manželovi sám vede exekuční řízení (odstavec 6). A odměnu za sepis musí ten, kdo návrh podal, přihlásit do řízení ve lhůtě podle § 136 odst. 2 písm. d), tedy do 2 měsíců od rozhodnutí o úpadku — jde totiž o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a platí se ze srážek dřív než věřitelé.

Tři fáze a tři různé částky

Splátka 1 089 Kč správci platí až po schválení oddlužení. Před ním a po skončení kalendáře platí jiná pravidla, což je nejčastější důvod, proč lidem nesedí to, co jim reálně odejde z výplaty.

V první fázi soud podle § 136 odst. 3 přikáže plátci mzdy provádět srážky na zálohu na odměnu a hotové výdaje správce, a to nejvýše ve výši stanovené vyhláškou. § 7a odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., vložený vyhláškou č. 253/2024 Sb., stanoví tento strop na 1 800 Kč měsíčně, u společného oddlužení manželů na 2 700 Kč, plus daň z přidané hodnoty. Odměna správce je v téhle fázi 1 650 Kč měsíčně, tedy víc než v samotném kalendáři — vyhláška ji sem přesunula právě novelou z roku 2024. Věřitelé v této fázi nedostanou nic.

Poslední fáze je nová a zaskočí i lidi, kteří tři roky odpočítali správně. Podle § 406 odst. 3 písm. g) soud uloží dlužníku, aby ještě 2 měsíce po podání zprávy pro osvobození platil zálohy na odměnu a hotové výdaje správce; strop je podle § 7a odst. 2 vyhlášky 10 000 Kč měsíčně. Splátkový kalendář tedy končí, ale srážky ze mzdy ještě dva měsíce běží.

Kde se to nejčastěji spočítá špatně

Čtyři chyby, které vidíme opakovaně a každá mění výsledek o tisíce korun.

Manžel se do vyživovaných osob nepočítá. Od 1. ledna 2025 to § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 595/2006 Sb. říká výslovně. Kdo si k jednomu dítěti přičte manželku, dostane nezabavitelnou částku 21 153 Kč místo 17 627 Kč — u čisté mzdy 29 000 Kč mu vyjde srážka 5 230 Kč, ačkoli účtárna srazí 7 582 Kč. Rozdíl 2 352 Kč měsíčně čeká na věřitele, ne v peněžence.

Tři roky se počítají od schválení, ne od podání návrhu. § 412a odst. 1 písm. b) mluví o době od schválení oddlužení. Mezi podáním návrhu a schválením přitom uběhnou měsíce, ve kterých dlužník platí 2 178 Kč a věřitelům nejde nic.

Sráží se dvě třetiny, ne jedna. Kdo si spočítá splátku podle běžné exekuce, dostane polovinu skutečné částky. U mzdy 24 000 Kč je rozdíl mezi 3 299 Kč a 6 598 Kč měsíčně.

Odměna správce není 750 Kč. Samotná odměna ano, ale k ní patří 150 Kč hotových výdajů a nad tím daň z přidané hodnoty. Kdo počítá 750 Kč, podhodnotí náklad na správce o 339 Kč měsíčně, tedy o 12 204 Kč za celé tři roky.

Co osvobození nesmaže

Rozhodnutí podle § 414 osvobodí dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly uspokojeny. § 416 odst. 1 z toho ale vyjímá peněžitý trest a jinou majetkovou sankci uloženou v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávky na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti, pohledávku správce na odměnu a hotové výdaje, zákonné výživné a náhradu škody na zdraví.

Na cestu zpátky do oddlužení pak zákon staví dvě různé lhůty a plete se to. Podle § 395 odst. 3 soud zamítne návrh, jestliže bylo dlužníku osvobození přiznáno v posledních 12 letech. Podle § 412a odst. 3 platí, že bylo-li osvobození přiznáno v posledních 20 letech, činí doba oddlužení 5 let místo 3. Mezi dvanáctým a dvacátým rokem tedy jde návrh podat, ale kalendář poběží pět let.

Další krok: vezměte svou čistou mzdu z posledních tří výplat a spočítejte dvě čísla — srážku jako u přednostní pohledávky a částku, která z ní zbude po odečtení 1 089 Kč. To druhé číslo krát 36 je to, co reálně dostanou vaši věřitelé, a poměr k celkovému dluhu je míra, ze které bude soud vycházet. Je-li srážka pod 2 178 Kč, řešte dar nebo jinou výši splátek ještě před podáním návrhu, ne až po zamítnutí.