Cestovní náhrady 2026: co změnila červnová novela u nafty

Mzdová účetní zadá do vyúčtování stejnou cestu jako loni v květnu a vyjde jí o pár set korun víc. Nespletla se — od 1. června 2026 platí u motorové nafty jiná vyhlášková cena než od ledna. Tenhle text jde po pořadí, ve kterém se cestovní náhrady doopravdy řeší: co se změnilo, co má být domluvené před odjezdem, jak se počítá stravné za každý den, jak se počítají kilometry a do kdy musí být papíry na stole.

Co se 1. června změnilo — a co zůstalo

Sazby pro rok 2026 stanoví vyhláška č. 573/2025 Sb., účinná od 1. ledna. V jejím § 4 byla průměrná cena motorové nafty původně 34,10 Kč za litr. Vyhláška č. 78/2026 Sb. udělala jedinou věc: v § 4 písm. c) nahradila číslo „34,10" číslem „44,50", a to s účinností k prvnímu červnu 2026.

Žádná jiná sazba se nezměnila. Stravné zůstalo na 155, 236 a 370 Kč, základní náhrada na 5,90 Kč za kilometr, benzin, elektřina i sazba pro jednostopá vozidla zůstaly beze změny.

Mimořádná úprava uprostřed roku není improvizace, ale postup podle § 189 odst. 2 zákoníku práce. Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou upraví sazbu základní náhrady, stravné nebo průměrnou cenu pohonných hmot, jakmile se podle údajů Českého statistického úřadu některá z těchto cen ode dne účinnosti poslední úpravy zvýší nebo sníží alespoň o 20 %. Prahová hodnota se týká skutečných cen, ne vyhláškového čísla — to se pak upraví na hodnotu odpovídající statistice. Změna z 34,10 na 44,50 Kč je posun o 30,5 %.

Sazby pro rok 2025 jsou z vyhlášky č. 475/2024 Sb., kterou vyhláška 573/2025 Sb. zrušila. Z tabulky je vidět něco, co v lednu ještě neplatilo: nafta je teď dražší než oba benziny. Při běžném poměru spotřeb tak zaměstnanec s dieselem od června dostane za stejnou trasu víc než kolega s benzinovým vozem — konkrétní čísla jsou v propočtu níž.

Cena se přitom bere podle data konání cesty, ne podle data vyúčtování. Cesta z 20. května proplacená v červnu se počítá na 34,10 Kč, cesta z 10. června na 44,50 Kč. Naše kalkulačka proto při výpočtu vybírá cenu podle data odjezdu; u cesty, která přes 1. červen přejela, se v praxi rozdělují ujeté kilometry podle dnů, kdy byly ujety.

Před cestou: podmínky určí zaměstnavatel písemně

Podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad — zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování — určí podle § 153 odst. 1 zákoníku práce předem písemně zaměstnavatel, a přihlíží přitom k oprávněným zájmům zaměstnance. Písemná forma se nevyžaduje jen tehdy, jsou-li vzhledem k okolnostem právo na náhrady i jejich výše nezpochybnitelné a zaměstnanec na písemné formě netrvá.

Tady vzniká nejčastější spor. Zaměstnanec vyrazí vlastním autem, protože „to bylo jasné", a mzdová účtárna pak namítne, že souhlas s použitím vlastního vozidla nikde není. § 157 odst. 3 totiž přiznává základní náhradu a náhradu za pohonné hmoty jen tomu, kdo silniční motorové vozidlo použil na žádost zaměstnavatele. Použije-li ho zaměstnanec jen se souhlasem zaměstnavatele místo určeného hromadného dopravního prostředku, přísluší mu podle odstavce 2 náhrada jen ve výši ceny jízdenky.

Druhá věc, na kterou se zapomíná: zaměstnanci pracujícímu na dohodu o provedení práce nebo o pracovní činnosti přísluší cestovní náhrady podle § 155 odst. 1 pouze tehdy, bylo-li toto právo sjednáno — a s ním i místo pravidelného pracoviště. Bez ujednání v dohodě nárok nevznikne, ani kdyby cesta trvala tři dny.

Zaměstnavatel je také povinen podle § 183 odst. 1 poskytnout zúčtovatelnou zálohu až do předpokládané výše náhrad, pokud se se zaměstnancem nedohodne, že záloha nebude poskytnuta. U tuzemských cest se na to běžně rezignuje, ale je to povinnost, ne laskavost.

Stravné se počítá za každý kalendářní den

Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci podle § 163 odst. 1 zákoníku práce stravné nejméně ve výši, kterou stanoví vyhláška. Slovo „nejméně" je v podnikatelské sféře podstatné: 155 Kč je spodní hranice, ne sazba. Zaměstnavatel může dát víc a některé firmy to dělají, aby se vyrovnaly státní sféře.

Ve státní a příspěvkové sféře se stravné podle § 176 odst. 1 určuje v rozpětí a § 163 odst. 1 až 3 se nepoužijí.

Pod pět hodin stravné ze zákona nevzniká. Existuje ale jedna výjimka, kterou většina lidí nezná: znemožní-li zaměstnavatel vysláním na cestu kratší než 5 hodin zaměstnanci stravovat se obvyklým způsobem, může mu podle § 176 odst. 2 poskytnout stravné až do výše sazby pro pásmo 5 až 12 hodin, tedy až 185 Kč. Ustanovení je psané pro platovou sféru, ale právě ono určuje hranici, do které je takové plnění u kohokoli osvobozené od daně.

Hranice pásem se počítají z délky cesty v daném kalendářním dni, ne z délky výkonu práce. Odjezd v 6:30 a návrat v 18:00 znamená 11,5 hodiny, tedy první pásmo a 155 Kč — i když jednání trvalo hodinu.

Dvoudenní cesta: kdy se dny sloučí do jednoho

Nejčastější past je cesta přes noc. Odjezd v pondělí v 16:00, návrat v úterý v 11:00. Po kalendářních dnech to vypadá takhle: v pondělí 8 hodin, v úterý 11 hodin, obojí v prvním pásmu, dohromady 310 Kč.

Jenže § 163 odst. 4 říká, že při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se upustí od odděleného posuzování doby trvání cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější. Devatenáct hodin v kuse spadá do třetího pásma:

8 h + 11 h → 155 + 155 = 310 Kč
19 h vcelku → 370 Kč

Rozdíl 60 Kč není dramatický, zajímavější je, co sloučení udělá s krácením za jídlo. Když v hotelu dostanete snídani, krátí se stravné podle pásma — u sloučené cesty o 25 % z 370 Kč, tedy o 92,50 Kč na 277,50 Kč. Kdyby se dny posuzovaly odděleně, snídaně by spadla do úterního prvního pásma a sebrala by 70 % ze 155 Kč. Sloučení tedy nemění jen pásmo, ale i procento, kterým se z něj krátí.

Pravidlo platí jen pro cestu spadající do dvou kalendářních dnů. U třídenní cesty se každý den posuzuje zvlášť, i kdyby to bylo pro zaměstnance nevýhodné.

Bezplatné jídlo ubere z nároku i bez vašeho souhlasu

Bylo-li zaměstnanci během cesty poskytnuto jídlo charakteru snídaně, oběda nebo večeře, na které finančně nepřispívá, přísluší mu podle § 163 odst. 2 stravné snížené za každé takové jídlo až o 70 % (pásmo 5 až 12 hodin), 35 % (nad 12 do 18 hodin) nebo 25 % (nad 18 hodin). Rozhoduje faktické poskytnutí, ne to, jestli jste jídlo snědli.

Slovo „až" znamená, že v podnikatelské sféře jde krátit méně. Podmínka je ale v odstavci 3: nesjedná-li nebo neurčí-li zaměstnavatel před vysláním zaměstnance nižší hodnotu snížení, přísluší stravné snížené o nejvyšší hodnotu. Kdo si to neupraví ve vnitřním předpisu předem, krátí automaticky maximálně.

Dvoudenní konference s odjezdem v 7:00 a návratem druhý den v 17:00 dává dva dny po sedmnácti hodinách, tedy 2 × 236 Kč. Pořadatel dává první den oběd a večeři, druhý den snídani a oběd:

236 − 2 × 0,35 × 236 = 70,80 Kč
2 × 70,80 = 141,60 Kč

Ze 472 Kč zbude 142 Kč po zaokrouhlení celkové částky. Ve státní sféře jde § 176 odst. 4 ještě dál a stanoví přímo, že stravné nepřísluší vůbec, byla-li při cestě 5 až 12 hodin poskytnuta 2 bezplatná jídla nebo při cestě nad 12 do 18 hodin 3 bezplatná jídla.

Vlastní auto: dvě položky, které se sčítají

Použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele vlastní silniční motorové vozidlo, přísluší mu podle § 157 odst. 3 za každý kilometr základní náhrada a vedle ní náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu. Jsou to dvě různé věci a obě se počítají z kilometrů.

Sazbu s přívěsem dává § 157 odst. 4: zaměstnavatel ji zvýší nejméně o 15 %. U nákladních automobilů, autobusů a traktorů přísluší podle odstavce 5 nejméně dvojnásobek sazby pro osobní vozidla. Na 300 kilometrech dělá přívěs rozdíl 265 Kč — u dvou cest měsíčně je to za rok přes šest tisíc, které se běžně zapomínají uplatnit.

Náhradu za pohonné hmoty určí zaměstnavatel podle § 158 odst. 2 jako součin ceny paliva a spotřebovaného množství. Cenu prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s cestou; při více dokladech se použije jejich aritmetický průměr. Teprve neprokáže-li ji hodnověrně, sáhne zaměstnavatel podle § 158 odst. 3 po průměrné ceně z vyhlášky. Spotřeba se podle odstavce 4 bere z technického průkazu nebo osvědčení o registraci, a to z údaje pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie; teprve když takový údaj chybí, počítá se aritmetický průměr uvedených hodnot.

Vezměme cestu Praha–Brno a zpět, 420 km, dieselem se spotřebou 6,1 l/100 km, odjezd v 6:30 a návrat v 18:00. Po červnové novele vychází takhle:

420 × 5,90 = 2 478 Kč
4,2 × 6,1 × 44,50 = 1 140,09 Kč
2 478 + 1 140,09 = 3 618,09 Kč
3 618,09 + 155 = 3 773,09 → 3 774

Táž cesta uskutečněná 20. května, tedy za ceny 34,10 Kč, dá 3 507 Kč. Rozdíl je 267 Kč na jedné cestě jen kvůli změně vyhláškového čísla.

Srovnání paliv na stejné trase ukazuje, jak moc se karty přehodily. Benzinový vůz se spotřebou 7,2 l/100 km vyjde na 3 683 Kč, tedy o 91 Kč méně než diesel s nižší spotřebou. Elektromobil se spotřebou 17,5 kWh/100 km skončí na 3 163 Kč — o 611 Kč pod naftou, protože 7,20 Kč za kilowatthodinu je vedle 44,50 Kč za litr úplně jiná liga.

A ještě jedna varianta pro toho, kdo si schoval účtenku: doklad na 43,20 Kč za litr znamená, že se počítá 43,20 Kč, ne vyhlášková cena. Vyjde 3 740 Kč, tedy o 34 Kč méně. Když tankujete levněji než průměr, je pro vás výhodnější účtenku nepředkládat — na to zákon pamatuje tím, že doklad má přednost jen tehdy, když ho zaměstnanec skutečně předloží.

Vyúčtování má deset pracovních dnů na obě strany

Lhůty jsou v § 183 a jsou dvě, symetrické. Zaměstnanec je povinen do 10 pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování a vrátit nevyúčtovanou zálohu. Zaměstnavatel je pak povinen do 10 pracovních dnů ode dne předložení dokladů vyúčtování provést a práva zaměstnance uspokojit. Obě strany se mohou dohodnout na jiné době, ale musí to udělat výslovně.

Zaokrouhluje se až výsledek, ne dílčí položky. Podle § 183 odst. 5 se částka, kterou má zaměstnavatel poskytnout v české měně, zaokrouhlí na celé koruny nahoru — proto z 3 773,09 Kč vyjde 3 774 Kč a ze 141,60 Kč vyjde 142 Kč. Stejně tak se podle odstavce 3 zaokrouhluje nahoru částka, kterou vrací zaměstnanec.

Vedle stravného a jízdného existují ještě dvě náhrady, které se do vyúčtování běžně nedostanou, protože na ně nikdo nemyslí. Náhrada výdajů za ubytování podle § 162 se hradí v prokázané výši a náhrada nutných vedlejších výdajů podle § 164 pokrývá to, co s cestou přímo souvisí — parkovné, dálniční poplatek, úschovna. A trvá-li cesta déle než 7 kalendářních dnů, přísluší podle § 161 náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny.

Kde stravné potká daň z příjmů

Cestovní náhrady nejsou u zaměstnance příjmem, ale jen do určité výše. Podle § 6 odst. 7 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb. nejsou předmětem daně náhrady cestovních výdajů do výše stanovené nebo umožněné zvláštním právním předpisem pro zaměstnance odměňovaného platem. Jiné a vyšší náhrady jsou zdanitelným příjmem.

Prakticky to znamená, že rozhodující číslo pro daň není 155 Kč, ale 185 Kč — horní hranice státní sféry. Firma, která svým lidem dává 200 Kč za cestu 5 až 12 hodin, jim tím posílá 15 Kč zdanitelné mzdy včetně odvodů. Do 185 Kč je vše čisté.

Druhá vazba je opačná a překvapí spíš mzdovou účtárnu. Příspěvek na stravování je u zaměstnance podle § 6 odst. 9 písm. b) téhož zákona osvobozen do 70 % horní hranice stravného pro cestu 5 až 12 hodin, tedy do 129,50 Kč za směnu — ale jen tehdy, nevznikl-li mu během té směny nárok na stravné v rámci cestovních náhrad. V den, kdy zaměstnanec jede na pracovní cestu a vzniká mu stravné, není stravenkový paušál osvobozený. Souběh obojího je nejčastější chyba, kterou u cestovních náhrad najde kontrola.

Na straně zaměstnavatele jsou výdaje na pracovní cesty daňově uznatelné podle § 24 odst. 2 písm. k) maximálně ve výši podle zákoníku práce — jako cestovní náhrada tedy nadlimitní část neprojde. Pro zaměstnance je přitom zdanitelným příjmem. Tenhle dvojí háček je důvod, proč většina firem zůstává na vyhláškových číslech a co chce dát navíc, dává jako mzdu.

Další krok: vezměte jednu konkrétní cestu z posledního měsíce a spočítejte ji dvakrát — jednou s cenou paliva z vyhlášky, podruhé s cenou z účtenky, kterou máte v peněžence. Rozdíl u 420 km bývá pár desítek korun a rozhodne, jestli má smysl doklad vůbec přikládat. Pak si zkontrolujte datum ukončení cesty: pokud od něj uplynulo víc než deset pracovních dnů, lhůta z § 183 odst. 3 už běží proti vám.